Lidé přemýšlejí nad významem zážitků v zážitkově pedagogických programech. Snažíme se je uchopit, pojmenovat, reflektovat, vytěžit. V tomto článku nahlížíme také na dynamický vývoj zážitku v čase. Je to dimenze, se kterou je třeba počítat nejen při tvoření a vedení programu, ale i při jeho bilancování po skončení akce.

Zážitek je živá bytost

Petr Kubala (tento článek byl publikován v časopise Gymnazion č. 9, r. 2008)

Podrobněji se tomuto tématu věnujeme na živém semináři Zážitkový pedagog, nebo na semináři Zpracování zážitků.

Abstrakt

Autor se v článku zamýšlí nad tím, jaký přínos mají zážitkově pedagogické programy pro osobní rozvoj účastníků. Jaké zkušenosti si ze zážitků odnášíme? Přináší nová zkušenost osobní růst? V druhé rovině se zamyslíme nad tím, do jaké míry lze měřit efekt zážitkově pedagogických kurzů a jak pracovat se svými zážitky a zkušenostmi.

Vymezení rámce článku

Protože na téma zážitků a zážitkové pedagogiky se rojí čím dál tím více článků a protože přibývá lidí, kteří se snaží vyznat v pojmech, metodice, či vědeckém uchopení zážitkové pedagogiky, mám potřebu vymezit rámec tohoto příspěvku. Nesnažím se nacházet nové definice pojmů, nesnažím se předkládat vědecké argumenty. Používám pojmy v níže vysvětleném kontextu a prosím čtenáře, aby je v tomto článku takto vnímali. Mým cílem je poukázat na zajímavý jev, který je se zážitkovou pedagogikou spojený a který komplikuje život mnoha lidem, kteří se snaží o jednoznačné uchopení metody a zejména jejího přínosu v konkrétních programech či kurzech. Zjistil jsem, že zážitky a zkušenosti jsou živými „bytostmi“, které se v čase vyvíjejí…

Vymezení pojmů

Pro další srozumitelnost vymezím některé opakované pojmy. Prožívání vnímám jako „filmový pás“ nejrůznějších vjemů, které svými smysly zaznamenám. Některé z nich ve mně zůstanou a pospojují se do nějaké ohraničené události – zážitku. Tento zážitek pak uchovávám ve formě paměťové stopy. Ze zážitků si často abstrahuji nějaké ponaučení, závěr – zkušenost, kterou využívám v dalších situacích. Zkušenosti mi pomáhají v nových situacích se orientovat, rozhodovat, reagovat. Zážitek má pedagogický účinek, pokud působí rozvíjí, tedy přináší člověku něco užitečného do života.

Dobré nebo špatné? Přínosné nebo škodící?

Jednou jsem četl příběh, kde v jedné vesnici žili obyčejní lidé a jeden starý moudrý muž. Věděli, že je moudrý, ale často mu vůbec nerozuměli. Jeden hospodář měl nádherného koně. Stalo se, že kůň se jednoho dne splašil a utekl. Vesničané říkali: „To je ale smůla.“ Starý muž pokýval hlavou a řekl: „Možná ano, možná ne.“ Vesničané nad tím kroutili hlavou. Asi za týden v podvečer byl po celé vesnici slyšet dusot kopyt. Vesničané vyběhli ven a viděli, že hospodářův kůň se vrátil a přivedl s sebou celé stádo divokých koní. Říkali: „Ten má ale štěstí.“ Starý muž zase jen pokýval a řekl: „Možná ano, možná ne.“

Hospodářův syn si vyhlídl jednoho hřebce ze stáda a chtěl si jej ochočit. Kůň byl však divoký a po chvíli se mu povedlo muže setřást tak, že upadl a zlomil si nohu. Vesničané zase říkali: „To je ale neštěstí.“ Starý muž opět pokýval a řekl: „Možná…“ Dva dny na to se v zemi rozpoutala válka. Přišli verbíři a všichni mladí bojeschopní muži museli do boje s nejistým koncem. Hospodářův syn se zlomenou nohou zůstal doma. Bylo to štěstí? Možná…

Je několik závěrů, které si z tohoto příběhu můžeme udělat, několik témat, která bychom mohli probírat. Budu se držet jednoho, které souvisí s tématem článku. Z příběhu je zřejmé, že je těžké říci o nějaké události, resp. zážitku, zda je dobrý či špatný. V obecné rovině bez kontextu je vůbec sporné, zda můžeme něco nazývat dobrým či špatným. Spíše můžeme mluvit o přínosném či škodícím. Z pohledu rozvoje člověka je přínosné to, co pomáhá. K čemu? Ke spokojenosti, k úspěchu, k snadnějšímu dosahování cílů, ke zvládání situací, atd. I zde však nevíme s absolutní jistotou. Jednak vždy budou následovat nějaké nové události, které mohou změnit pohled na staré zážitky a zkušenosti, jednak je zde naše mysl, která v konečném důsledku rozhodne, zda zážitek či zkušenost budeme považovat za dobrou či špatnou, za přínosnou či škodící.

Zážitek je živý, zkušenost je živá

Na uvedeném příběhu je vidět, jak význam zážitku pro hospodáře dostával s dalšími událostmi jiný náboj. Na počátku byl útěk koně – smůla, neštěstí, ztráta majetku… Posléze přišel k celému stádu koní – bohatství, štěstí, radost. Díky tomu se jeho syn těžce zranil – neštěstí, pochybnost, jestli mu bohatství stáda stálo za to, atd. Nakonec srovnání s rodiči ostatních vesničanů, jejichž synové odešli na vojnu a kteří byli v nejistotě, zda se jim vrátí zpátky – opět pocit alespoň částečného štěstí…

Události a pocity si můžeme zkusit přetavit do modelové zkušenosti. Jakou zkušenost si hospodář mohl postupně odnést?

Měl bych si lépe hlídat koně, aby mi nemohl utéct.
Nemusím koně až tak hlídat. Když uteče, je šance, že se vrátí a přinese další. Díky tomu, že mi utekl kůň, jsem přišel k velkému bohatství.
Chovat koně je nebezpečné. Kvůli nim jsem málem přišel o syna. Radši bych byl chudý a měl celou rodinu zdravou.
… (doplňte si sami)

Určitě existují jiné možnosti. Pro nás je důležité, že na tomto příkladu je vidět, jak původní událost (útěk koně) získala různý náboj v čase a byla zdrojem pro různé zkušenosti, které vznikly spojením této události s nějakou další. Byl některý z oněch zážitků dobrý, přínosný? Byla některá ze zkušeností dobrá, rozvíjející?

Možná už teď si dokážete vzpomenout na nějakou událost ze svého života, se kterou jste prožili něco podobného.

Co můžeme měřit a kdy?

Zde se nabízí malá vsuvka pro vědce, kteří se snaží změřit účinek pedagogického působení na zážitkově pedagogických kurzech. Co můžeme měřit a kdy to můžeme změřit, aby to bylo vypovídající? Vzpomínám si na jeden rozhovor se svým trenérem, když mi bylo 13. Ten rozhovor mi pomohl před jedním významným utkáním v psychickém naladění. Pak jsem na rozhovor zapomněl. Znovu jsem si na něj vzpomněl při jiné události o 7 let později a od té doby jsem si onen zážitek i se zkušeností uchoval ve své paměti. Kdyby se mě někdo zeptal v den utkání, byl by rozhovor klíčovou událostí mého úspěchu. Za dva roky bych si na něj nevzpomněl. O dalších pět let později se (navždy?) zařadil mezi významné události mého života. V tomto příspěvku nemám zájem najít odpověď na to, co a kdy můžeme měřit a hloubavé zájemce v této odbočce opouštím.

Aktivní práce se svými zkušenostmi

Mnohem více mě zajímá téma, jak aktivně pracovat se zážitky a zkušenostmi, které se pro mě staly živými a proměnlivými bytostmi. Někomu to může život zkomplikovat, někoho tento fakt rozjásá. Komplikací je pro ty, které uklidňuje jistota toho, že se jim jednou už v životě něco potvrdilo a utvořili si z dané zkušenosti jeden z „pevných bodů ve vesmíru“. Zajásají naopak ti, kteří uvítají to, že není nutné neustále vyhledávat nové a nové zážitky, ale že stejně přínosné může být podívat se na ty staré novýma očima.

Na tomto místě bych rád podpořil lidi, aby se ke svým „pevným bodům ve vesmíru“ občas vrátili a podívali se na zážitky a zkušenosti, které s nimi mají spojené a udělali revizi. Pomáhá mi zkušenost, kterou mám spojenou s tímto zážitkem? Existuje nějaká jiná, kterou bych si z dané události mohl odnést?

V poslední době jsem byl k tomuto tématu vnímavější, a tak jsem si všiml, jak často lidé mají zobecněnou nějakou zkušenost, která jim vůbec nepomáhá. Např.: „Já už jsem to několikrát zkoušel a dospěl jsem k tomu, že nemá smysl (v práci) nic měnit.“ Pro mě je tohle příklad „umrtvené zkušenosti.“ Zde lze těžko „zalívat“, oživovat, rozvíjet. Bylo by jiné, kdyby si člověk odnesl zkušenost: „Za posledních 10 let jsem vyzkoušel 13 různých způsobů, jak něco změnit na pracovišti a ani jeden nefungoval.“ Tento výrok také nezní příliš optimisticky, ale připouští, že existuje 14. možnost, která by mohla fungovat. Připouští, nebo i nabádá k zamyšlení, co jsem udělal špatně, nebo opakovaně dělám špatně a kde musím něco změnit, chci-li dosáhnout svého. Zkušenost je stále živá a lze s ní pracovat. Původní soubor událostí je přitom úplně stejný. I zkušenost mohla být totožná po dobu několika let. Teprve v nějakém okamžiku mohl nastat zlom, zkušenost oživla a změnila svůj náboj. Zážitek můžeme vnímat jako semínko, které žije a rozvíjí se podle toho, jak jej svou myslí zalíváme. Zkušenosti jsou jako plody, které se zážitkových semínek vyrůstají. Klidně můžeme nějaký vyrostlý plod utrhnout a zahodit a nechat na jeho místě vyrůst nový.

Aktivní práce se zkušenostmi druhých

Závěrem bych rád promluvil k lidem, kteří pracují s lidmi a vedou zážitkově pedagogické programy. Nikdy nejsme schopni předpovědět, jaký význam bude v životě člověka mít zážitek, který mu zprostředkujeme a nemůžeme si za to na sebe nakládat zodpovědnost. V době setkání však můžeme formovat to, jakou zkušenost si ze zážitku člověk odnese, popř. můžeme nové významy dodat i starým zkušenostem. Zde můžeme vykonat velkou službu tím, že lidi povedeme k „oživování mrtvých“ zkušeností a k vytváření takových propojení a interpretací událostí, které jsou pro lidi přínosné. Zde mohou nalézt naději či povzbuzení ti, kteří pochybují o tom, jestli si účastníci z jejich programů něco berou, když to v dané chvíli nemohou poznat. A když se vás někdo zeptá, jestli váš program pro něj nebo pro jeho lidi bude přínosný, můžete s klidným srdcem odvětit: „Možná ano, možná ne.“