O co vlastně jde v zážitkové pedagogice? Jak je to s prožitkem, zážitkem, zkušeností. Je nějaký rozdíl mezi pedagogikou prožitku, zážitkovou pedagogikou a zkušenostním učením? V tomto článku nabízím pohled praktika, který vám může zjednodušit vlastní bádání.
Kdysi jsem se hojně zabýval teorií a pojmy a fascinovalo mě, kolik nuancí v nich lidé dokážou najít. A jak i v přesných definicích má každý člověk pod slovy jiný obsah – logicky z důvodu jiné životní zkušenosti. Jako praktik jsem se později vždy zabýval více tím, jak „to“ mohu použít, než jak se „to“ má správně jmenovat. V tomto článku vám chci nabídnout pohled, jak se vyznat v pojmech prožitek, zážitek a zkušenost a co si s nimi počít v praxi.
Prožívání je jako filmový pás, kde jednotlivá okénka jako fotografie jednotlivých okamžiků. Na těchto fotografiích je zachyceno vše, co v daném okamžiku vnímám (buk napravo, sojka na větvi, ohořelý kmen po požáru, …) a prožívám (např. raduji se, zlobím se, kochám se vůní louky, „plivu šneky“ = jsem velmi unaven a vysílen po náročném běhu, …). Do popředí vědomí vystupují vjemy a prožitky, na které zaměřuji pozornost, ostatní se jako stíny plíží na pozadí a konzervují se v nevědomí.
Zážitek je určitý výsek filmového pásu, který zachycuje nějakou událost a je uchopitelný po jeho ukončení – tedy v minulosti (např. „Když jsem stál nahoře na okraji té stěny a rozhodoval se, jestli skočím do vody pod sebou, na druhém břehu kupa lidí, kteří se na mě dívají, někteří mě povzbuzují, za mnou borovicový les, mám strach a klepou se mi kolena… a pak jsem skočil a bylo skvělé. Přežil jsem a jsem tu šťastně s vámi.“). Zážitek spojuje vjemy a prožitky s pozorováním/popisem a myšlenkami. Každý zážitek je uschován a zabalen do malého semínka.
Mé soukromé rčení říká: „Obraz je za tisíc slov, zážitek je za tisíc obrazů.“
Zkušenosti rostou a kvetou v zahradě zkušeností, kterou máme někde v hlavě. Každé semínko zážitku do zahrady spadne. Pak může buď zapadnout a zahynout, nebo zapadnout a ustrnout ve stádiu semínka, nebo jej můžeme očistit od všeho zbytečného, najít pro něj vhodné místo mezi ostatními rostlinami, přidat mu sílu z ostatních rostlin zkušeností a nechat jej vyrůst v novou zkušenost, která je využitelná pro další jednání (např. „Nakonec jsem skočil a pomohlo mi k tomu to, že jsem přestal poslouchat lidi kolem a soustředil jsem se jen na své tělo. Moje zkušenost, kterou mohu využít je, že když chci překonat svůj strach, tak mi nejvíce pomůže, když se zkoncentruji a nenechám se vyrušovat okolím…“).
Mé druhé soukromé rčení: „Prožitek vnímáme, zážitek si pamatujeme, zkušenost používáme.“
A navíc… zatímco prožitek žije pouze v přítomnosti a v minulosti je „mrtvý“, zážitek a zkušenost jsou živé stále (proto semínko, které roste). Ve světle nových zkušeností, reflexe, srovnávání, atd. mění svůj náboj, význam. Často si na nějaké zasuté semínko vzpomenete třeba po 10 letech a ono najednou začne růst.
Mé třetí soukromé rčení: „V rozboru aktivit nemáme šanci zcela uchopit zážitek, ledaže bychom namalovali tisíc obrazů nebo řekli milión slov. Na druhé straně máme šanci vypreparovat jeden obraz a pár set slov, které se v nás uloží jako zkušenost.“
Představil jsem vám 3 pojmy a 3 rčení, či zobecnění. Co z toho tedy vyplývá pro praktickou pedagogickou činnost? Máme se soustředit na prožívání, na zážitky nebo na zkušenosti? Šalamounská odpověď zni: „Jak kdy.“ A nejlépe na všechny 3 oblasti.
Zkušenost je cenná, protože je použitelná v dalším životě. Proto je dobré naučit se dobře reflektovat a rozebírat zážitky. Silné zkušenosti však vznikají ze silných zážitků. Proto se učme vytvářet v programech silné situace. Silný zážitek ale zase závisí na schopnosti prožívat. Proto veďme účastníky k uvědomování, aby byli schopni během programu prožívat. Moje doporučení tedy zní zaměřit se na všechno dohromady: hluboké prožívání + silné zážitky + kvalitní reflexe.
Pokud vás zajímá více, podívejte se na další články, anebo přijeďte na kurz „Zážitkový pedagog“.