Dnes mám pro vás drobnou vločku pro předvánoční zastavení – krátký příspěvek na jeden nádech a výdech – úryvek z knihy „Tralalí semínko“, která vyjde v únoru 2017. Přečtěte si, o čem si šeptají stromy v lese.
Habr a jedle rozmlouvají o dvou bucích…
„Chovají se jako lidi.“
„Jak to?“
„Hádají se. A moc myslí!“
„A to je špatné? To myšlení?“
„Ne. Ale oni si myslí moc o sobě. Myslí si, že jsou moc důležití. Nejdůležitější. A taky moc chtějí. Když něco chtějí, mají pocit, že to musí dostat. A tak se hádají a klidně se i bijí, aby to dostali.“
„Aha, tak to my se máme docela dobře. Když svítí, tak svítí. Když prší, tak prší. Je zima, nebo teplo. Jsme v tom, co je. A nemusíme chtít. Ale jak to, že ti dva boučci se teď tak hádají?“
„Protože člověčina je nakažlivá…“