Marek Vlček 2. díl – stavební psychologie

V první části rozhovoru s Markem Vlčkem jsme se věnovali praktickým otázkám rekonstrukcí. V druhé části se ponoříme více do filozofie bydlení a vztahu k domu v obecné rovině. Když jsem Markovi říkal, v čem pomáhám lidem já, nazval mě „stavebním psychologem“. Asi máme oba společné, že chceme, aby lidé měli ze svých domů radost a našli si pro sebe nejlepší cestu. Jak ji najít?

Marku, já jsem při přemýšlení o svém domě přemýšlel o tom, jak rychle se mění životní styl dnešních lidí. Kdysi se stavěly domy na několik generací, protože se žilo podobně. Dnes mám pocit, že se to rychle mění… Kolik má dnešní domek vydržet?

Změnily se pravidla hry během hry a změnil se obsah domů. Rodiny kdysi byly kompaktní a lidi nemohli odejít. Dneska se domy často mění, staví se jich víc. Lidi už na ně (a na sebe) nejsou tak vázaní.

Jak ale mají lidé najít dům, ve kterém budou šťastní?

Dokud se ti lidi nebudou cítit doma sami v sobě, nebudou se cítit šťastní ani v domě. Dům je neudělá šťastnými. Paradoxní na tom je, že často ti, kteří by si to chtěli udělat pěkné, na to nemají a ti, kteří na to mají, si to neudělají pěkné.

Dokážeš i v tomhle lidem pomoct?

Přemýšlím, proč mnohdy lidem rozmlouvám jejich představy a přání. Už to poznám. Přijde za mnou zákazník, chodí do práce, stará se o rodinu se čtyřmi malými dětmi a potřebuje stavět, aby měl kde bydlet.  Ještě nemá hotový projekt a už má tik v oku. A to ještě netuší, co ho na stavbě čeká. Člověk by měl být připravený, než se do toho pustí. Mnoho chlapů má touhu a potřebu postavit dům, ale ne všichni to zvládnou bez stresu, ztráty iluzí, finančního vyčerpání a bez napětí v partnerských vztazích.

Jaký je Tvůj vztah k domu?

Já jsem nomád. Beru domy asi jako naše těla. Pokud rodina je jako bytost, dům je jako kabát. Pro mě je důležitější obsah než ta forma. Každý dům, ve kterém budou žít spokojení lidi a budou zde vytvářet spokojené vztahy, má vnitřní hodnotu a je chrámem harmonického domova.

Já jsem v tomhle jednoduchý člověk a mám rád jednoduchost. Máme rádi náš dům, ale nemáme to tak, že bychom na tom lpěli. Když jsme správcovali a bydleli na hradě, taky jsme to tam měli rádi. Teď jsme s rodinou už 20 let v jednom hliněném žudrovém domě.

Ještě to vezmu z jiného konce, jak se cítit doma. Kamarád mě po nedělním obědě vzal se svou ženou procházkou na hřbitov. Tam ukázal na dva hroby a povídá: „Podívej se, Máro, tohleto je naše a tady budeme spolu pochováni .“ To je ten druhý postoj, jak jde k tomu přistoupit. Tam je to ukotvení v půdě a v místě jasné. Ale já jsem vzdušný a ohnivý typ. Přesto, že se domy zabývám, je pro mě důležitější, kdo v něm žije, než jak je honosný.  Je pro mě lepší vidět, že někdo žije šťastně třeba v maringotce, než když je někdo nešťastný v luxusním domě.

Když to podáváš takhle, napadá mě otázka: Kdybys mohl lidem předat jednu zkušenost, zlatý vlas děda vševěda, valounek moudrosti… zkrátka myšlenku na konec, co bys jim řekl?

Je těžké udělat haiku a ještě ji extrahovat, zlatý vlas je hodně silný symbol…Stavba je hodně o partnerském vztahu. Pokud je ten vztah pevný, jste pro sebe exkluzivními partnery, máte se rádi, bez ohledu na prožité složité životní situace, tak máte předpoklad, že byste do stavby nebo rekonstrukce domu mohli jít. Pokud ten vztah nemáte v pořádku, tak se do stavění nepouštějte dříve, než spolu budete v míru, v lásce a se společnou vizí…

Marek Vlček je pro mě inspirativní jako řemeslník, ale oslovuje mě i jeho náhled na „stavební psychologii“. Pokud s vámi rezonuje jeho pojetí domů a vztah k rekonstrukcím (viz první díl článku), uvádím odkaz přímo na jeho web http://www.hlinenydum.cz/

Pomohl vám tento článek? Vyvstaly vám nějaké další otázky? Napište mi na petr@svobodnydomek.cz.  Rád odpovím, nebo zapátrám, abych pomoc našel nebo zjistil.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Články. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.