Marek Vlček 1. díl – Rekonstrukce domů

Na konferenci Stavby z přírodních materiálů 2018 jsem si povídal s ikonou hliněného stavitelství Markem Vlčkem. Marek se už 20 let zabývá rekonstrukcemi starých domů a památek a jeho specialitou je hlína. Povídali jsme si o rekonstrukcích, přístupu k domu a o stavební psychologii.

Marku, já pracuji s lidmi, kteří jsou na začátku cesty. Hledají pozemek, parcelu, domek, přemýšlejí, zda stavět, nebo koupit něco starého… Ty jsi specialista na rekonstrukce. Jaký máš základní postoj k rekonstrukcím? Jaké to má výhody a nevýhody?

Zvlášť bych oddělil památky, které někdy potřebují rekonstruovat, i obtížným způsobem, ale je to památka a já tyhle staré baráky rád zachraňuju. Když se jedná o normální barák, tak vždycky klienty upozorňuju, aby dobře zvážili, co vlastně chtějí. Můžeme se dostat do situace, že rekonstrukce některého domu může být o 30% dražší než novostavba. Když je dům ve špatném stavu a vnímáme, že lidé chtějí dům s duší, mluvíme s nimi o tom a hledáme možnosti.

Dokážou to lidé posoudit sami, nebo je lepší si nechat poradit od řemeslníků?

Někdy lidé vidí tesaný krov a hned si myslí, že to je staré a musí se ta původní konstrukce rozebrat a  vyměnit za novou. Ale ono to staré nemusí být špatné a dá se ještě desítky let využít, nebo se dají vyměnit jen poškozené části. To platí bohužel ale i pro řemeslníky, kteří jsou zvyklí pracovat konvenčním způsobem a starým technologiím nerozumí. Navíc taky někdy chtějí mít více práce pro sebe, tak doporučují více bourat, více do objektu zasahovat a používají moderní stavební postupy.

V tom si člověk asi musí vybrat, na koho se spolehne. Já jsem se setkal s názorem, že rekonstrukce se většinou prodraží. Dá se říct v obecnější rovině, jestli se rekonstrukce obecně nevyplatí?

Důležité je vědět, co lidé chtějí a důležité je dobře to posoudit. My při domlouvání rekonstrukce nabízíme obhlídku. Všechno projdeme, navrhneme a zeptáme se lidí, jestli jim to stojí za to. Obecně lze říct, že ten starý dům nikdy nebude pasivní nebo nízkoenergetický barák, který by měl stejný tepelný komfort. Dá se tam přidat 20cm konopné rohože na fasádu a předělat stropy, ale jde o to, jestli člověk preferuje autenticitu, nebo funkčnost. Pro lidi, kteří nehledají památkový objekt a chtějí funkční objekt, tam spíše doporučujeme praktická řešení.

Mají Vaši zákazníci možnost podílet se na tvorbě projektu? Dají se lidé přesvědčit, pokud jsou jejich představy přehnané nebo nereálné?

Jo, v tom je dobrá moje žena. Dokáže je dobře vyslechnout a je spíše na straně zákazníka, než aby prosazovala svou představu, ale dokáže nastavit i hranice a vysvětlit, co už opravdu není dobře.

Zmínil jsi ženu. Pracujete v tandemu?

Pracujeme v trigonu. Moje žena je architekt, dcera dělá obchod a já realizace. Průběžně toho dceři předávám víc a chci více dělat něco jako stavebního psychologa, který dokáže lidem dobře poradit. Pak máme partu lidí, osvědčené realizační skupiny a řemeslníky, kterým můžu věřit. Nechci řídit velkou firmu, ale chci, aby to, co děláme, bylo kvalitní.

 

 

Podle mé zkušenosti se stavaři dokážou přizpůsobit zákazníkům, ale přece jen nějak promítají do své práce sami sebe a své preference. Máš nějaký směr ve stavebnictví, ve kterém se profiluješ?

Já jsem celkem líný člověk, mám rád jednoduché věci. Proto se zabývám starýma barákama. Tam je to všechno nekomplikované. Zajímá mě filozofie stavby a hledám řešení, která jsou funkční, účelná  a potom to nemusí být ani drahé.

Tvoje firma se jmenuje „Hliněný dům“. Je tam tedy vždy jen hlína?

Nemusí být. Teď třeba koketujeme s konopným betonem, děláme tesařinu, speciální povrchové úpravy a izolace z přírodních vláken. Prozatím se více se věnujeme rekonstrukcím a obnově památek. Možná půjdeme i do nových domů, ale hlavně mám radost, že po těch 20 letech, kdy se lidé dívali na hliněné stavby a přírodní stavební materiály jako na exotiku, je to dnes už běžná alternativa. Jsou tady mladí kluci, kteří to dělají a všichni mají dost práce. Takže to jsou pro mě signály, že jdeme dobrým směrem a že to zdravě roste.

Jaká je tvoje vášeň? Co tě na stavění a rekonstrukcích nejvíce baví?

Moje největší motivace je to, aby ti lidi byli v pohodě při tom rozhodování, aby se nedostávali pod tlak, nepodléhali sebeklamu a představám, které jsou nereálné. Aby klient ze sezení odešel poučen a třeba i uvolněný z toho, že se vzdal něčeho, co vlastně nepotřebuje, to mě baví nejvíc. Pak mě baví hlinařská práce, se kterou jsem začínal. Rád to učím a ukazuju druhým lidem.

 

Když to pro sebe shrnu. Pokud člověk uvažuje o rekonstrukci, měl by vědět a ujasnit si:

  1. Starý barák bude i po rekonstrukci těžko splňovat parametry novostaveb.
  2. Posouzení úrovně stavu domu a případně kvality předchozích rekonstrukcí může přinést kvalifikovaný odhad o ceně.
  3. Ne každý řemeslník rozumí starým technologiím, materiálům, tesařině. Mohou k nim mít nedůvěru a díky tomu vám mohou doporučit předělávat i věci, které jsou v pořádku.
  4. Zvažujte rovnováhu mezi „funkcí“ a „romantikou“ a počítejte radši dopředu.

 

Jméno Marek Vlček a Hliněný dům kolem mě krouží už přes 12 let. Mám ho za jednoho z průkopníků práce s hlínou u nás, který prošlapal cestičku mnohým dalším. Zároveň jsem o něm vždy slyšel mluvit jen v dobrém. Proto si troufám uvést zde i odkaz na jeho web:  http://www.hlinenydum.cz/

Jestli přemýšlíte o rekonstrukci, můžete se mu ozvat. Poradí vám odborně i lidsky. O lidské rovině stavění se dočtete v druhé části našeho rozhovoru.

Pomohl vám tento článek? Vyvstaly vám nějaké další otázky? Napište mi na petr@svobodnydomek.cz.  Rád odpovím, nebo zapátrám, abych pomoc našel nebo zjistil.

Příspěvek byl publikován v rubrice Články. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.